Stokke nebo Oxo. První seznámení s univerzálním designem

Anežka Řepík

Co myslíte? Mají něco společného člověk na vozíku, maminka s kočárkem, vaše babička a váš kamarád, co si nedávno zlomil ruku? 

Mnoho společného určitě nemají. Každý je jiného věku, pohlaví, národnosti, má jiné vzdělání, zájmy a potřeby. Přesto je něco spojuje.

Každý z nich ocení, aby svět kolem nás, věci a služby, které každodenně používáme, byly použitelnější a přístupnější. 

Takovým přístupným řešením může být třeba snížený patník u přechodu pro chodce. Ocení ho maminka s kočárkem, babička s holemi nebo vy, když půjdete z nádraží domů s kufrem na kolečkách. Anebo čitelnější navigaci na nádraží - každý, kdo je v daném místě poprvé, anebo nosí z jakéhokoliv důvodu brýle, bude jistě rád za dostatečně velké písmo, barevný kontrast i správné umístění cedule nebo jiného navigačního prvku. 

Jako další příklad si vezměme automatické dveře, které v sobě mají čidlo a samy se otevřou, stojíte-li poblíž. Ve 30. letech 20. století byly automatické dveře na optické čidlo poprvé umístěny v restauraci Wilcox’s Pier, aby obsluze zjednodušily práci při nošení talířů a sklenic. Podobu, jakou známe dnes, dostaly v 50. letech a od 60. let začaly mít širší komerční využití. Dnes je bereme jako samozřejmou součást obchodních center, škol nebo úřadů a neumíme si bez nich představit moderní veřejnou budovu. Reagují flexibilně i na větší množství lidí, kteří dveřmi procházejí, jsou hygieničtější, protože nemusíme sahat na kliky, pohodlnější i rychlejší při průchodu, ať už máme ruce prázdné, neseme tašky, máme v nich berle, tlačíme před sebou kočárek nebo jedeme na vozíku. Oceníme je všichni.

Pojmy a definice 

Univerzální design usiluje o navrhování dostupných a atraktivních produktů, služeb a prostředí pro co nejširší možnou skupinu lidí. Takový postoj k navrhování zohledňuje nejrůznější potřeby a problémy jednotlivců i skupin, využívá výzkumné techniky, díky kterým jdeme za hranice “průměrného” uživatele a vlastních zkreslení. Zohledňujeme rozdílnost věku, schopností, pohlaví, kultur a vítáme je, protože nás přivádí k hlubšímu poznání daného problému.

Možná jste se setkali s různými pojmenováními - přístupný design, inkluzivní design, univerzální design nebo design pro všechny. V detailech se možná liší nebo jsou trochu odlišné podmínky, z nichž vychází, ale jde jim v zásadě o stejnou věc: navrhovat dostupné, použitelné a atraktivní produkty, služby a prostředí pro co nejširší možnou skupinu lidí.

Přizpůsobujeme produkty jako sluchátka, telefony, dveře, nebo tramvaje. Přizpůsobujeme budovy zevnitř i zvenčí, veřejná prostranství okolo nich, aby nebyly všude schody, ale i rampy a výtahy. A stejně tak přizpůsobujeme přístup k informacím - například komunikace srozumitelným jazykem bez odborné hantýrky; a služby - půjčení knihy v knihovně, placení v parkovacím automatu, získání volebního průkazu, objednávka jídla přes aplikaci.

Zdroj: Oxo, Kroky protytypů škrabek Oxo

Opravdu musí někdo z kola ven?

Zaměřovat se na navrhování produktů pro mainstreamovou populaci znamená vylučovat skupiny, které to mají prostě jinak. Například atypická velikost oblečení a obuvi, tedy nesedí jim klasická konfekce, starší lidé s artritidou tak snadno nepoužijí škrabku na brambory, pokud není úchyt dostatečně pevný. Z pohledu firem jsou senioři s artritidou malou kupní silou, pro kterou se nevyplatí něco navrhovat, vyrábět, promovat. 

Ve firmě OXO, která vyrábí škrabku na brambory to však vzali z jiného konce. Navrhli škrabku, která je lepší na používání nejen pro zmíněné seniory, ale pro každého. Jejich produkt je tedy přístupný všem, a stojí za tím i menší náklady na výrobu, prodej, propagaci.

Firma Oxo se na úchopy nesoustředila jen při designu škrabky na brambory, ale i pro jiné produkty. Designéři zdůrazňují, že první věc je poznat skutečné lidi, kteří výrobek používají, a neřídit se průměrnými personami typu žena 40-50 let, aktivní život s přáteli, ráda zahrádkaří. Chtějí poznat i extrémní uživatele, kteří danou věc třeba používat nemohou jako senioři s artritidou nebo profesionální kuchaři používající škrabku i několik hodin denně. Při vývoji pak vyzdvihují principy jako “rapid protyping”, tedy co nejdřív vyrobit a otestovat svůj návrh v reálném prostředí, aby jej mohli dále iterovat, vylepšovat na základě získané zpětné vazby a nových poznatků. Jedině tak mohou najít vhodné řešení pro co nejširší skupinu uživatelů.

Příběh Stokke

Dětské rostoucí stoličky TrippTrapp norské firmy Stokke jsou na trhu přes 50 let. Designérovi Peteru Opsvikovi chyběla na trhu židlička, která by nahradila klasické vysoké sedátko pro batolata. Jeho 2,5 letý syn z jedné takové právě vyrostl a on pro něj nenacházel jiné vhodné sezení. Navrhl tedy třístupňový TrippTrapp, který roste postupně s dítětem a zůstane funkční do dospělosti. 

V návrhu bylo klíčové, že Opsvik pozoroval chování a potřeby sezení malých dětí - jak se chovají, když jí, pijí, tvoří nebo co dělají s nohama. Současně si uvědomoval, jak rychle rostou, přitom správné sezení má vliv na zdravý vývoj držení těla. V neposlední řadě sedí často dospělí i děti u jednoho stolu, který je zpravidla mnohem výš než by malým dětem stačilo. Děti nám chtějí být na blízku, je to důležité kulturně i sociálně. Tyto poznatky jej přivedli k židličce, která má nastavitelnou výšku na sezení i prostor pro odpočinek nohou. Židličky se vyrábí ze dřeva kvůli životnosti i udržitelnosti. A pokud se nedědí v rodině po generace, jsou vyhledávaným zbožím na bazarech. Od roku 1972 bylo vyrobeno přes 7 milionů židliček a prodávají se v 50 zemích světa. 

Firma Stokke ilustruje, jak přístupný design v sobě nenese pouze dobrý záměr, ale umí přinést i dobrou obchodní příležitost. “Pokud okolo nás něco nefunguje a štve nás to, je to dobrý startovací bod ke změně a lepšímu designu. TrippTrapp začal jako moje osobní výzva,” pobízí k akci designéry a inovátory Opsvik.

Ať už tedy používáme pojem přístupný design, univerzální design nebo design pro všechny, jde jim o totéž. O kousek lepší život pro nás, pro naše blízké i pro náš byznys. Proto se o něj pojďme zajímat. 


V rámci ZDW blogu nebo na právě připravovaném webu o Designu pro všechny budeme publikovat principy tohoto přístupu, zajímavé případové studie i tipy, které téma přiblíží do hloubky.

Víte o zajímavém příběhu nebo příkladu z Česka nebo zahraničí? Rádi váš tip zpracujeme a zveřejníme na našich platformách. Našli jste chybu v článku? Dejte nám vědět na email anezka.repik@designprovsechny.cz 

Jak na workshopy k univerzálnímu designu. Sdílíme zkušenosti z workshopů o přístupnějších službách v knihovnách, turismu a digitálním prostředí

Jak na workshopy k univerzálnímu designu. Sdílíme zkušenosti z workshopů o přístupnějších službách v knihovnách, turismu a digitálním prostředí

Zlin Design Week 2023 nabídl sérií workshopů zaměřených na přístupnost s cílem přinést know how univerzálního designu blíže odborníkům. Každý z nich přinesl řadu "aha momentů" knihovníkům, úředníkům i marketérům. Cíle, základní harmonogram i doporučení pro organizátory podobných workshopů sdílíme pro další inspiraci.

Herman Billet a Thea Urdal

Nejsme si jistí, zda v dnešních systémech může existovat skutečný inkluzivní design, říkají se kurátoři výstavy Design pro všechny

Rozhovor s kurátory výstavy Design pro všechny Theou Urdal a Hermanem Billetem o univerzálním designu, vytváření smysluplných vazeb a budování komunit.

Letecká fotka největšího sídliště Trutnova

Participační výzkum na sídllišti Zelená Louka sehrál důležitou komunikační roli mezi občany a městem

Na co by se mělo město Trutnov zaměřit? A co se naopak lidem líbí? Na to hledal odpovědi participační výzkum se širokou veřejností, který spolu s vedením města zaštiťovala designérka a výzkumnice Dominika Potužáková. Terénní průzkum spolu s dotazníkovým šetřením a participačním workshopem městu odpověděl na to, jak je sídliště nyní využíváno a co by na něm bylo podle jeho obyvatel vhodné změnit.